Workoholici jsou okolím obdivovaní lidé, kteří jsou neustále aktivní. Aktivně pracují, aktivně sportují a když náhodou nic nedělají, tak aktivně myslí a vymýšlejí, přemýšlejí, zamýšlejí se nad světem.

Jsou hybateli světa, událostí, života ostatních. Ví si rady, nic je nepřekvapí.

Zamysleli (jste) se někdy nad tím, proč to dělají?

❤️ mají dobrý pocit z dobře vykonané práce

❤️ mají dobrý pocit z ocenění, které dostanou od ostatních

❤️ mají dobrý pocit z toho, co všechno stihli udělat

❤️ mají dobrý pocit z toho, že jsou nepostradatelní

…jenže…

❤️ nemají čas na to, aby se zastavili

❤️ nemají prostor na to, aby se věnovali sami sobě

Kdyby se v klidu posadili a začali rozjímat, pravděpodobně by objevili, že se jejich duše trápí a strádá.

Mají v ní uloženo něco bolestného, bolestivého, zasmušilého, smutného, co by pomalu začalo vyplouvat na povrch.

Nechtějí to vědět, nechtějí si to připustit, nechtějí se tím zabývat.

Nechtějí znovu projít tím slzavým údolím uvědomění si, které si uložili do sklepů podvědomí.

❤️Tam by zjistili, že jim nejspíš chybí láska, které se jim v dětství někde někdy od někoho nedostávalo. Jejich duše po lásce touží, jenže oni nevědí, jak se sami pohladit po duši…nenaučili se to…

A tak běhají jako veverky v kruhu, dokud je nedožene nemoc. Zlá, hnusná, zákeřná, těžko léčitelná…

Je to tak, chcete-li…